Kdy čárku před ALE píšeme
Pokud je ale spojkou, vyjadřuje něco neočekávaného: omezuje nebo opravuje, co předchází.
Odporovací poměr
je mezi větami, které jsou po významové stránce v rozporu. Základními spojkami a spojovacími výrazy jsou ale, však, avšak, jenže, jenomže, nýbrž, a přece, a přesto, ale přesto, ale zároveň, ovšem, nicméně, leč, zato, ale zato, zato však, naopak, a naopak, ale naopak, (a) místo toho, sice – ale, sice – však ap.
- Slíbil mi tu knihu, ale zapomněl na ni.
- Napsala nám, že přijede, ale zároveň slíbila v tom samém termínu kamarádce výlet.
- Chtěla si koupit něco elegantního, ale naopak si pořídila sportovní oblečení.
- Chystali se jet na hory do Itálie, ale přesto jeli lyžovat do Rakouska.
Stupňovací poměr
je mezi větami, z nichž druhá převyšuje obvyklou míru očekávání spojeného s větou první. Základními spojkami a spojovacími výrazy jsou ba, i, a i, ba i, ale i, nýbrž i, dokonce, ale dokonce, dokonce i, a dokonce, ba dokonce, nýbrž dokonce, ani, a ani, ba ani, nebo i, nebo dokonce, natož, nadto, navíc, tím spíše, tím méně, a ke všemu tomu, ba právě naopak, nejen(že) – ale i, nejen(že) – ale dokonce, nejen(že) – nýbrž i, nejen(že) – nýbrž naopak, ano (arch.), ano i (arch.), neřkuli (zast.) ap.
- Nosí ráda červenou, ale i modrou a žlutou barvu.
- Nejen, že nepřijela, ale dokonce se ani neozvala.
- Hraje závodně volejbal, ale i fotbal a házenou.
- Nejenže vyhrála všechny závody, ale dokonce se dostala i na Olympiádu!
Kdy čárku před ALE nepíšeme
Pokud je ale částice modifikační, to znamená zvolání, emocionální vyjádření.
- Tobě to dnes ale sluší!
- To je ale překvapení!
- To jsou ale vousy!
- Odjela. Já ji tu ale pořád cítím.
Pravidla pro psaní čárek ve větě >>>