Interpunkce je zřejmě nejobtížnější částí českého pravopisu. Problémy s ní mají děti, dospělí i lidé v důchodu. Přinášíme Vám ucelená pravidla psaní čárek. Po přečtení se Vám bude zdát interpunkce jistě snazší. Při psaní čárek se často chybuje, protože pravidla nejsou jednoduchá a je jich mnoho. Avšak mají svoji logiku, proto není těžké se je naučit.
Věta jednoduchá – Souvětí – Úskalí čárek ve větě – Procvičování
Čárky ve větě jednoduché
Kde se čárka PÍŠE
- Bezespoječné větné členy (Mám čas v sobotu, v úterý, v pátek.)
- Větné členy v jiném poměru než slučovacím (Viděl matku, a dokonce i otce.)
- Dvojité spojovací výrazy (jak-tak, buď-nebo,…) (Měl bys přinést jednak dárek, jednak kytku.)
- Dodatečně připojené větné členy (Přišel jen kvůli penězům, jak jinak.)
- Oslovení, vysvětlivky, citoslovce (Vidíš, Karle, zase jsem měl pravdu já.)
- Volně připojený doplněk, volně připojené větné členy (Brečel, nos zabořený do kapesníku.)
- Přívlastek volný – pokud z věty vypustíme přívlastek volný, smysl věty se nemění (Můj přítel, rozený komik, se odstěhoval do Brna.)
- Přívlastek několikanásobný – pakliže můžeme mezi jednotlivé členy vložit slučovací spojku, mluvíme o přívlastku několikanásobném (Vařil vždy chutná,(a) pálivá jídla.)
Kde se čárka NEPÍŠE
- Ustálená rčení (Prošel Evropu křížem krážem.)
- Postupně rozvíjející přívlastek (Otcovy staré džínové kalhoty byly děravé.)
- Těsný přívlastek – z věty ho nemůžeme vypustit, změnil by se její význam (Studenti uvedení v tomto seznamu mohou odejít.)
- Větné členy ve slučovacím poměru (Dala bych si čaj a sušenky.)
Čárky v souvětí
Kde se čárka PÍŠE
Čárkou oddělujeme věty souřadné (hlavní i vedlejší), pokud nejsou spojeny spojkami a, i ani, nebo, či v slučovacím významu:
- Chtěl, ale nemohl.
- Půjde to, není to však jednoduché.
- Tuší, že to není snadné, že je to problém.
- Přála si, aby vyrostla, aby vykvetla.
Čárku používáme i před spojkami a, i, ani, nebo, či, pokud je vyjádřen jiný vztah než slučovací:
- Nemůže si dovolit odejít, a zůstat také nemůže.
- Je nemocný, i doktor to říká.
- Pamatuješ si to, nebo už jsi zapomněl?
- Kniha je starší, a proto v ní chybí aktuální zjištění.
Čárku píšeme před přirovnávacími spojkami než, jako, jak, pokud uvozují větu (ne jen slovo nebo slovní spojení):
- Je veselejší, než jeho bratr kdy byl.
- Byl nervózní, jako kdyby něco tušil.
Mezi několikanásobnými větnými členy píšeme čárku i tehdy, jsou-li spojeny spojovacími výrazy (s výjimkou spojek a, i, ani, nebo, či použitých ve významu prostě slučovacím):
- Kari je výrazné, ale lahodné koření.
- Veverka je divoké, byť roztomilé zvířátko.
- Měla bys jíst střídmě, i když s chutí.
- Dělám to dobře, nebo špatně?
Čárkou vždy oddělujeme přístavek vyjadřující významově totéž co předcházející větný člen:
- Petr, hlupák, nesmlouval.
- Dostala 12. otázku, tzn. ruchovce a lumírovce.
- Podstata dobrovolnictví, totiž ochota pomáhat, se nedá vynutit.
Výjimka: Před spojkami čili, aneb, neboli se čárka nepíše: Lingvistika čili jazykověda. Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. Smetánka lékařská neboli pampeliška.
Čárku píšeme i před přístavkovým spojením, které přináší výčet toho, co souhrnně označuje předcházející člen, nebo naopak souhrnné označení nebo označení části předcházejícího výčtu:
- Představil mi své rodiče, Barboru a Jaromíra.
- Přednášel na Sorboně, Oxfordu, Yale, jednoduše na mnoha prestižních univerzitách.
- Mám rád teplé barvy, třeba oranžovou, hnědou, béžovou.
Čárkou oddělujeme osamostatněné části výpovědi:
- Ylonu, tu nikdy nepřemluvím.
- Přijďte všichni, a to včas!
Také podstatné jméno v 5. pádu ve větě oddělujeme čárkami, stejně jako volný přívlastek, volný doplněk a citoslovce:
- Petře, přines mi učebnici.
- Proto ti, má drahá, píši ještě dnes.
- Tráva, vlnící se ve větru, byla krásně zelená.
Kde se čárka NEPÍŠE
Čárku nepíšeme ve frazeologických spojeních:
- Dva tři žloutky budou stačit.
- Nasliboval hory doly.
- Chodil křížem krážem.
Čárku nepíšeme také v dalších případech – např. přívlastky postupně rozvíjející a stejnorodá, avšak nesouřadná příslovečná určení:
- Přivítejte první letošní promující studenty.
- Odmaturoval vloni na podzim.
- Večeři máš na talíři v ledničce.
Kde se čárka MŮŽE, ale NEMUSÍ
V některých případech je možné čárku použít i nepoužít, správně jsou tedy obě varianty, například použijeme-li vsuvku (pokud neztrácí povahu věty), dodatečně připojený větný člen nebo doplněk (nepodstatný pro úplnost věty) vyjádřený přechodníkem, příčestím nebo jmenným tvarem přídavného jména:
- Přineste mi(,) prosím(,) kávu.
- Snažil se té nemoci zbavit(,) celé roky.
- Pozbyv veškeré naděje(,) vrátil se domů.
- Opředen mnohými mýty(,) ten kostel jakoby vyprávěl.